Díky za reakce.
Jsem schopný si dát tím lepší zpětnou vazbu, čím víc vím, čeho chci dosáhnout a co se mi líbí. A to zjišťuju prostřednictvím tvorby jiných.
Jsem asi hlavně rozčarovanej z foto reality a komunit jaké potkávám a říkám si, jestli tu nejsem špatně, nebo proč to tak je:
- řeší se hlavně technika - magazíny o focení, fóra, časopisy - jen technika a vybavení. Jedinou světlou výjimkou, kterou jsem zatím našel je jen časopis Foto. Ten mě zachránil. Jako člověk, který se dříve focení vůbec nevěnoval jsem očekával, že ten poměr bude obrácený - že sem tam někdo píše o technice, ale jinak se lidé budou chtít posouvat hlavně v tvořivosti, nikoliv v prostředcích. Je to vlastně absurdní, už jsem to připodobňoval jako kdyby komunita malířů většinu času řešila štětce a plátna a malování byl jen nějakým doprovodným jevem. Takový vítězství marketingu výrobců nástrojů - ti mají absolutně splněno.
Mě to občas taky strhne, někdy víc než všechny dohromady (viz moje vlákno Začátečník (ne)nakupuje lepší skla), ale to jsou takové momentální záchvaty ze kterých se zpátky vracím na "základnu" - k tvorbě a uvědomění, že fotit a přemýšlet nad tím je mi vnitřně dlouhodobě prospěšnější a naplňující, než řešit, kde vzít peníze na 16-80 f/2,8-4.
- na úplným začátku jsem znal jen dvě skupiny profi fotografů - slavné dřívější (Sudek, Drtikol, Kratochvíl) a na druhé straně ze současnosti povětšinou jen svatební fotografy, na jejichž profily jsem se proklikl z různých webů, soc. sítí apod. Svatební fotografie se mi v podání většiny z nich stala takovým odpudivým žánrem, způsobem jak snadno a rychle vytřískat peníze z koupené zrcadlovky, pevného skla, příručky k Lightroomu a knihy "500 póz pro svatební fotografii", u nichž veškeré umění začalo i skončilo právě u zmiňovaného starter kitu. Čest výjimkám, zůstal jsem ale pořád ve stádiu, že bych si vlastní svatbu jednou nejraději nafotil sám
A až teda díky Fotu jsem začal objevovat zajímavý český tvůrce, který si oblíbím (naposledy třeba Radek Kalhous) nebo jejich tvorbu vůbec nechápu (třeba zátiší Ivana Pinkavy), ale nechápat je v pohodě. Bez toho bych inspiraci, ani to, co se mi vlastně líbí, nenašel - protože to není googlení něčeho konkrétního - co se mi líbí zjistím až když to vidím, až když mi to někdo předloží. A není v silách běžného člověka procházet stovky a tisíce profilů fotografů po foto sociálních sítích. Skrze nakupování monografií z Xtisíc taky cesta nevede, to je pro ty, kteří svoje oblíbence a svůj styl už mají.
Takže jsem čekal, že se bude třeba handlovat se starými, nedostupnými nebo drahými knížkami, katalogy, poznámkami a záznamy z přednášek slavných fotografů, podle žánru se tu nově objevenou "krmit" inspirací apod.
Jasně, každý od focení čeká něco jiného, i sem chodí lidé, kteří nemají "umělecké ambice" nebo jak to nazvat a fotí jen rodinu, děti, sem tam dovolenou a nevrací se s foťákem na místa, kde to skvěle svítilo, nechodí na výstavy, ale i tak mi ten zájem a zvídavost kolem focení jako takového přijde strašně malý a zdrojů málo. Jestli je to tím, že žijeme v technologické době, že fotografie je dostupná každému a proces tvorby je oproti minulosti úplně primitivní. Nebo protože adorovat techniku než se kreativně rozvíjet je mnohem jednodušší? Možná všechno dohromady.
A na druhou stranu já se asi bojím zůstat samoukem. Což je asi dáno i tím, že jsem ajťák a mám rád různá sepsaná best practices, osvědčené postupy, a hlavně zkušenost, že hodina ve společnosti seniora je přínosnější než celý den sám něco bádat a objevovat Ameriku.
Ačkoliv, fotografové byli/jsou častěji vlci samotáři samouci nežli něčí žáci, ne?
Díky každému, kdo to přečetl