Tohohle tématu jsem si všiml až teď. Já měl problém s tím, že kdysi dávno jsem fotil rád, měl poměrně kvalitní - tehdy kinofilmové - foťáky, pak jsem koupil první digitální kompakt a byl konec. Postupně se to zvrhlo v zápisníkové focení akcí, mám tisíce fotek, na které koukáme v televizi nebo na počítači, ale radost z vlastního focení vyprchala. Teď jsem se s tím rozhodl něco udělat a vzhledem k hlavnímu koníčku, turistika na motorce, jsem koupil Sony RX100III. Mám poměrně slušný foťák v mobilu (LG G2), ale najednou s ním nefotím, ReXíak mám stále po ruce, v autě leží na vedlejším sedadle , teď jsem ho měl v Rumunsku, najednou se koukám kolem sebe jinýma očima, často zastavím třeba u nějakého starého domku a zkouším ho vyfotit. Obvykle několikrát, s různým nastavením a večer si to prohlížím a analyzuji. Tyhle srovnávací fotky časem vymizí, teď to dělám i proto, že s RX neumím pracovat, ale vidím, že má mnohem větší potenciál a je to pro mne výzva.
Dalším důvodem, proč to samé nefotím mobilem nebo levným kompaktem je, že fotka z RX pro mne není jediná fotka. Zatímco z mobilu je zvětšená fotka nekvalitní, s fotkou z RX si hraji, zvětšuji a posouvám po obrazovce a najednou vidím jinou scénu nebo detaily, které jsem předtím ani ve skutečnosti neviděl a to stále ve slušné kvalitě (= stále příjemné pro oko). To, spolu s celkovým posunem kvality fotek, mne momentálně fascinuje nejvíc...