Tak přemýšlím nad užitečností živého náhledu (Live View). U kompaktů je to věc zcela běžná, sám jej využívám asi v 95% případů, ty ostatní případy jsou v situacích, kdy je čas otevření závěrky neudržitelný z volné ruky a tak pomůže opření foťáku o čelo. Proč je ale Live View v takové oblibě? U kompaktů, kde je absence zrcátka odrážejícího scénu zachycenou objektivem do hledáčku, to chápu, ale proč se to rozšiřuje i do zrcadlovek? A používáte jej u své zrcadlovky?
Chápu, že je to asi trochu pohodlnější, ne každý chce mít foťák nalepený na obličej a někdy se to může opravdu i hodit, např. při focení ze stativu. Jako další důvod mě napadá fakt, že ne všechny zrcadlovky zobrazují v hledáčku 100% scény zachycené objektivem. Proč ale stále více výrobců Live View do svých zrcadlovek dává? A proč jej lidé chtějí? Co myslíte? Je to jen marketingový tah, jak setřít hranici mezi digitálem a zrcadlovkou, což možná přitáhne více potenciálních zákazníků z řad nadšených amatérů? Nebo může být na displeji zobrazeno více údajů než v hledáčku? Sám mám kompakt, ale uvažuju o přechodu na DSLR a právě přemýšlím, jakou roli hraje živý náhled.
A pokud má živý náhled usnadnit fotografovi práci, proč jej přední výrobci jako Canon a Nicon dávají napevno, přestože uživatelé by jistě uvítali výsuvný (pohyblivý) displej, jako to je u Panasonicu nebo Olympusu. Když fotíte v malém prostoru, každých 10cm je dobrých.
Co tedy myslíte? Jaké jsou přednosti a vady Live View, a používáte jej vůbec?